VYBÍRÁ SI DUŠE SVOU SMRT?

15.09.2023 15:30
Byl jsem požádán, abych se vyjádřil k tématu, zda si duše dobrovolně vybírá smrt v životě... Je to polemizující téma, kde bude mít každý jistě svůj vlastní úhel pohledu i názor, který může být ale přetloukán názorem jiným, což nakonec vede ke zbytečným diskusím a později i hádkám... Jde o to, že duše si před svým dalším vstupem do fyzického života, tedy do dalšího života volí dobrovolně nejen nastavené karmické úkoly, ale také karmické dluhy, dohody, sliby či odplaty za minulost, s čímž je seznámena karmickou radou těsně před svým vstupem... Týká se to i toho, že i duše dítěte si vybírá své fyzické rodiče, kde se před tím ale domluvila s dalšími dušemi, že naplní společnou rodinnou karmu... Nikdy tedy není náhoda chování v rodině, jednotlivé vazby a ne nadarmo se říká, že vztahy v rodině jsou těmi nejsložitějšími... Každá duše přesně ví den svého fyzického narození, stejně tak jako ví i datum svého úmrtí... Nicméně malé dítě, když se narodí je silně propojené se svou duší, ale postupem času, jak roste, vyvíjí se, přehlušuje intuici, tedy hlas duše rozum a logika, čímž dítě postupně zapomíná na to, co duše ví a v průběhu života se tak duše znovu připomíná, aby našla opětovný kontakt s daným človíčkem...
Stejné je to i v případech, na které jsem narážel v komentářích o tom, zda je oprávněné někoho zavraždit, šikanovat, mrzačit nebo týrat... Tedy, zda si to dané duše vybírají dobrovolně... Ano jsou to dobrovolné kroky duše, která tím tak čistí svou minulost... 
Každý jednotlivý člověk zde na planetě byl zabit nebo zabil, byl týrán nebo týral, byl šikanován nebo šikanoval, byl podváděn nebo podváděl, byl arogantní nebo byl arogantními jedinci ponižován... Pokud např. v minulém životě daná osoba zabije dítě, je víc než pravděpodobné, že v životě příštím nebo přespříštím ji bude vybrána druhá role, tedy role, kdy bude sama zabita... Ač to pro mnohé zní paradoxně, je to skutečně tak... Jen okolnosti smrti se mohou oproti minulosti lišit... Je to podobné i v případě, pokud dítě onemocní nevyléčitelnou nemocí, postižením, opakovanými chronickými projevy nebo se s nimi už narodí... I to je úkol jeho duše, aby stmelila vztahy, pospolitost rodiny a dala na vědomí, že by si rodiče mezi sebou měli udržovat zdravé vztahy a zároveň nutí rodiče odčiňovat karmu... Takže skutečně, pokud dítě onemocní, je to proto, aby si něco uvědomili zejména rodiče, protože jim dítě touto formou dává najevo, že je potřeba lásky, péče, nebýt přísným ve výchově, ale zase ne příliš benevolentním... velkou vadou v tom ale sehrávají zažité rodinné vzorce, které přebíjí potřeby a vnucují něco, co se duši dítěte příčí... Např., když dítě nedoslýchá, je to většinou proto, že něco ve svém okolí nechce slyšet, nechce nic poslouchat, protože svět kolem něj není příznivý, ale děsivý... Prakticky podobné je to u všeho ostatního... Duše si skutečně dobrovolně bere určité lekce a zkoušky, ale i zdravotní problémy či dokonce si zvolí brzkou smrt např. kojeneckém věku... Ale i to je její část cesty... Sice se často v diskusích říká, že jsme to my, kdo si volí svůj osud, ale zase až tak úplně pravda to není... Každá duše žije v okruhu jiných duší, se kterými se pravidelně setkává v prožívaných životech a následně i v astrálním domově, i když se stává, že do jejího okruhu dorazí i duše z jiné skupiny, ale jen proto, že spolu uzavřely dohodu, slib nebo karmický dluh, který daným aktem bude splacen... Každá duše tedy ví svůj průběh ve fyzickém životě, ví komu ublíží a kdo ublíží jí, stejně tak jako ví, kdy a za jakých okolností bude muset odejít... Ono je možná lepší, když o tom člověk dopředu neví, protože je to tvor lehce ovlivnitelný a zmanipulovatelný, takže, pokud by se dozvěděl nějakou takovou skutečnost, začal by panikařit a snažil by se překroutit osud ve svůj prospěch... Proto se mnozí mylně domnívají, že si mohou tvořit svůj osud... To sice ano, ale většinou je to vždy špatným směrem, protože málokdo se snaží jít férovou nebo původní předurčenou životní cestou... Dost často se v posední době ve výkladech setkávám s tím, že lidé dospěli do mrtvého bodu, nemohou ani dopředu, ale ani zpátky... Ono je to ale dáno tím, že ze své původní cesty odbočili a směrem, kterým se ubírají nikam dál nevede a to je ono zastavení a přešlapování na místě... Podobné je to i v případech, kdy se k něčemu někdo odhodlává, ale stále mu chybí odvaha jít do neznáma... 
Stejně tak je to i v případě nehod, poranění, úrazů či zjištění vážné nemoci, když nikdy před tím nic netrápilo... I to jsou jednak signály duše a jednak signály Vesmíru, že daná osoba kráčí špatným směrem a každý takový úraz, nehoda či poranění se podle intenzity rozlišují a mají za cíl danou osobu navést zpátky na původní předurčenou cestu... Je to takový pomyslný varovně vztyčený prst Vesmíru, že daná osoba překračuje nebo nerespektuje Vesmírné zákony... Týká se to i tolik polemizované KARMY... Ač mnozí brečí, že hajzlíkům vše prochází, není to vždy pravda... Karma ať chcete nebo ně, si vždy najde cestu k tomu, aby vstoupila na scénu vždy v přesný okamžik, takže ani to není náhoda... A že teď a tady nikoho špatného karma nepotrestala? I o tom se lze pouze domnívat, protože osudové i vesmírné načasování je v jiném časovém horizontu, než jak funguje náš uměle vytvořený čas... Závěrem tedy ano, duše si skutečně vybírá svou další životní pouť, kdy se narodí, kdy zemře a zda to bude věkem, autonehodou, vraždou, sebevraždou nebo jinou nehodou či nemocí... Vždy nám totiž do života přichází lidé, se kterými jsme se opakovaně setkávali v minulých životech, takže je zcela zbytečně se mylně domnívat, že zlo nebude nikdy potrestáno... Věřte, že bude, jen vy to neuvidíte...