ODPUSTIT??? ANO ČI NE???
Velmi často ve svých komentářích nebo i ve vzkazníku poukazujete na to, zda máte druhým odpustit či nikoliv. Jak je to pro vás těžké, fňukáte a brečíte, ale většina z vás razí heslo „odpustím, al nezapomenu...“ Nicméně podívejte se na to z jiného úhlu pohledu (třeba jako sousedovic Pepa, nezávisle i když tak trochu s opileckým okem :)). To že odpustíme druhému, ale nezapomenete, je vlastně totéž jako byste mu neodpustili vůbec. A ptáte se proč? Protože odpustíte „na oko“, jen ze slušnosti, tudíž nikoliv z lásky k němu a ze srdce, ale spíše jakoby z povinnosti. Zapomínáte na to, že daný člověk nevstoupil do vašeho života náhodou. Přišel, aby vám dal účinnou a cennou lekci, profackoval vás v situacích, kde neustále opakujete tytéž chyby, řídíte se zkostnatělými postoji, zhrzeností, názory a především egem. Pánem, který si vás doslova dokáže zotročit a pokud mu dáváte prostor, pohltí vás docela jako propsat Macocha. Nejčastěji se téma křivdy a neodpuštěn odvíjí v rodinných a partnerských vztazích, výjimkou nejsou ale ani sousedské, pracovní nebo přátelské. Opravdu za vše skutečně může vaše zhrzené a ješitné sobecké ego. Nebudu vše svádět jen na karmickou minulost, protože tady byste se zbytečně (tedy ti nevědomí a nepoučitelní zapletli do přehršle otázek), podívejme se na to čistě z duchovního pohledu a pohledu normálně (podotýkám normálně) žijícího člověka na této planetě. Celý život, od narození jste masírování rodinou, systémem, společností k tomu, aby se ve vás zušlechťovalo ego, osobnost, kterou si budujete zhruba do 30 roku života. Neuvědomělí toho, že život se skládá z mnoha cenných zkušeností a lekcí, vstupujete do vztahů, kde se od zamilovanosti postupně propracováváte do citové závislosti na partnerovi, jste užírání vnitřním strachem z nedostatku, ze ztráty, z nedůvěru. Bují ve vás podezřívavost, žárlivost, vypočítavost a bůh ví co ještě.
Pak vám do života přicházejí partneři, sami zahlceni svým egem, strachem a podobnými modely. V něčem přitahujete stejnorodého, v něčem opačného a rozdílného. Nicméně postupem času se dopracujete do situací, které za a) pro vás budou přínosnými lekcemi, které pochopíte, za b) lekcemi, které vůbec nepochopíte a budete se cítit ukřivdění, zrazení a zranění… a právě za b) je nejčastější příčinou všech problémů a neodpuštění… vy totiž v reakci nebo situaci vnímáte partnera jako vetřelce, který hluboce a „tupým zubatým nožem“ rozřízl vaše srdce, zaryl tento nůž hluboko do vašeho přesvědčení, do vaší vědomé mysli i ega… prostě vás zranil, urazil, ponížil a ukřivdil vám a je zcela jedno jako situací, jestli se otočil za Marií ze 4. patra a sjel ji labužnickým pohledem, nebo naopak nesplnil to, v co jste vy mylně předpokládali že splní. Vaše ego utrpělo ztrátu, cítí se zhrzeně, vy tím pádem také, hluboce vás zasáhla křivda a vy najednou sebe pasujete do role oběti a partnera vpasujete do role viníka. Nedokážete zapomenout, natož odpustit, to už by po vás toho chtěl asi moc. Vyletí emoce, nastane hádka, konfrontace, výměna názorů, vyčerpanost, únava a ztráta energie. I když vše po nějaké době odezní, vy ale přesto nejenže nezapomenete, ale ani neodpustíte. Partner je stále viníkem a i kdyby vám snesl najednou modré z nebe, přesto ho necháte dusit v jeho vlastní šťávě. Nyní vyvstává otázka, kdo z vás dvou trpí víc??? Zda vy nebo partner???? A věřte, že daleko víc trpíte Vy sami… Ve vás je totiž stále zaseta daná křivda, nedokážete odpustit a podívat se na celou situaci jinak. Proč přišla? Co jí předcházelo? Proč vyústila v konflikt? Proč skončila raněným egem a křivdou? Když budete schopni zodpovědět všechny tyto otázky, máte z poloviny vyhráno. Pokud ale nebudete schopni odpovědět ani na jednu nebo si vůbec něco takového připustit, pravděpodobně máte sami se sebou daný problém.
Jak bylo řečeno, každý z vás si něco do vztahu přináší, nesetkal jste se náhodou, řešíte a otevíráte své 13 komnaty, pandořiny skřínky, Tutanchamonovy hrobky a vše se projevuje bolestně napovrch. On vám byl jen po ruce a nápomocen vám tyto skryté problémy a bloky otevřít. To ale jak jste se zachovali, jak jste zareagovali je čistá práce vašeho ješitného ega. To ono ve vás vyvolalo emoce zhrzenosti, křivdy, ublížení a zranění. To ono ve vás zaselo další strach, nejistotu a obavy. Vy jste jen jeho poslušným sluhou a loutkou. Pokud se na celou danou situaci podíváte jinak a z jiného úhlu pohledu není jediný důvod, tohle vše v sobě dál vyživovat, můžete odpustit. Protože jedině vás to bude nakonec celoživotně užírat, ne vašeho partnera, kolegu, kamaráda nebo rodinné příslušníky. Jen vy sami v sobě můžete odpustit všem zúčastněným včetně sebe, protože i vy jste byli těmi, kdo zdatně přiléval rozpálený olej do ohně. Odpustit se nedá se sebezapřením, ale z lásky, z lásky, která vyvěrá z vašeho srdce. Odpustíte nejen druhým, ale odpustíte především sami sobě, že jste dali možnost nechat zvítězit vaše ješitné a strachem ovládané ego. Uleví se vám. Odpustit nelze hned a na povel, k tomu musí dozrát určitý čas. Nefňukejte a nežehrejte na to, že se vám to na první pokus nepodařilo, zkuste druhý, třetí, desátý i padesátý. Protože mnohdy díky tomu, že nedokážete odpustit trpíte celý život, byť se jednalo o zdánlivou drobnost nebo maličkost, kterou jste ale vy v dané situaci považovali za veledůležitou, ale přesto zbytečnou. Nelze ani odpouštět do nekonečna, odpustit může jednou, dvakrát, ale váš partner by měl být na takové úrovni, aby se daný scénář, který tuto situaci vyvolal už nemusel opakovat. Pokud promarníte všechny pokusy o odpuštění ve svém životě, stejně nakonec odpustíte, ale až v hodině dvanácté, se smrtkou dýchající vám za krk a s bolestí takovou, kterou jste nikdy nechtěli zažít. Ano mnohdy až na smrtelné posteli dokážete smazat všechny hříchy druhých, ale i ty svoje, jsou ale tací, kteří se svou zatvrzelostí a tvrdohlavostí dojdou tak daleko, že to nezvládnou ani v poslední minutě svého života…
Pro tyto jedince tu mám jedno poselství: Pamatujte, že tím neskutečně zatěžujete svou křehkou duši, která díky vašemu Egu a tvrdohlavosti si toto břímě odnese do dalšího života, kde bude zažívat stejně nebo podobné situace právě proto, aby napravila to, co vy jste nezvládli a zpackali ve svém předešlém životě. Bude muset napravovat to, co jste pokazili díky tomu, že jste až příliš naslouchali svému proradně ješitnému a s jedovatou kapkou zhrzenosti nabuzenému EGU…
PS: Neptejte se mě, jak odpustit.. Prostě to udělejte. Úleva vaší duši za to přece stojí, nebo NE…????
Autor: Merlin