JAK, KOMU A ČEMU VĚNUJETE SVŮJ DRAHOCENNÝ ČAS...
Představme si náš vlastní život jako sto minut, které nám byly dány od narození do naší smrti. Celých sto minut života ani o sekundu více. Jak byste ho využili? Využívali byste ho stejně tak, jak ho využíváte dnes? Věnovali byste něco ze svého drahocenného času například na chození po obchodním domě a sledováním výloh, co je nového? Dívali byste se na televizní noviny, které spíše připomínají černou kroniku ? Nebo byste věnovali svůj čas nudnému kamarádovi, který vás zahrnuje jen svým stěžováním si ?
Samozřejmě, každý by si chtěl užít svých sto minut naplno. S lidmi které má rád, se svými dětmi, manželkou či přítelkyní. Dát si dobré jídlo, posedět venku při západu slunce, například. A chtěli byste něco z tohoto času obětovat na stres, nervování, smutek, shon, hádky, pomluvy a nevím co ještě? Já myslím, že takových lidí by bylo velmi málo. A 
přesto, neděláme toto každý den i přesto, že vlastně nikdo z nás neví, kolik minut života mu vlastně zbývá? Netrávíme v práci tolik času, že to není zdrávo? Kdo z nás dnes někomu řekl, že ho miluje, pohladil své děti po vlasech a řekl jim něco pozitivního? Podpořil kamaráda nebo kamarádku? Co kdo z nás dnes udělal pro druhé ? Tohle všechno souvisí i z naším naladěním vlastní mysli. Pokud je naše mysl vyladěna na „správnou a zdravou frekvenci“, pak si dokážeme užít jakýkoliv moment v životě. I kdyby trval jen okamžik.
Napadá mě jeden zenový příběh, který to vše krásně vystihuje : „jeden mnich šel při okraji skály a podklouzly mu nohy. Spadl přes okraj a zachytil se za pár stébel několik metrů pod okrajem skály. Zespoda ho uviděl tygr. Přišel ke skále, sedl si a čekal na svou kořist. Když se mnich podíval nahoru, zahlédl malou myšku, která se přišla najíst několika stébel, na kterých vysel. Myška začala kousat stéblo po stéble a stébla rychle povolovala… Mnich se rozhlédl a uviděl kousek od sebe růst několik malých jahod. Jednu si utrhnul. Jak sladce chutnaly…“ A přesně takhle můžeme žít život. Buď se budeme neustále něčeho bát a stejně nakonec spadneme „tygrovi do tlamy“, nebo si prostě vychutnáme jakýkoliv okamžik života beze strachu z toho, co nevyhnutelně přijde.
Každý z nás dostal při narození do vínku určitý čas, abychom s ním hospodařili. Společnost nás učí hospodařit s penězi a s věcmi kolem nás. Ale staráme se také o náš drahocenný čas? Nejsou náhodou kolem nás lidé, kteří nám ho kradou a my si to ani neuvědomujeme ? Naši „kamarádi, známí“ ? Ale nejen lidé jsou ti, kteří nám berou drahocenný čas a zároveň i naši energii. Jsou to i věci kolem nás, špatné návyky, kterých se nedokážeme zbavit. Právě podzim je nejlepším obdobím pro bilancování nad těmito myšlenkami. Přemýšlejte o svém čase a o tom komu a čemu ho věnujete. Když dobře zasadíte, také dobře sklidíte. Ať je to cokoliv, co vás posune, bude to dobré.
Všem přeji krásný víkend,
Pavel
Převzato: www.eldhwen.sk