ZÁHADNÉ JIHLAVSKÉ PODZEMÍ...

11.11.2013 15:52

Každý jistě slyšel nejen z TV, ale i z dalších zdrojů o jihlvském podzémí, rozsáhlou sítí chodeb pod centrem Jihlavy, které patří mezi jedno z nejzáhadnjěších míst v České republice. Záhadné místo je to hlavně proto, že jsou zde brány do jiných dimenzí, mrazí tady po celém těle, můžete mít pocit něčí přítomnosti a dokonce se podařilo si odnést jednu z duší s sebou mé kamarádce, která je velmi senzitivní na tyto bytosti, entity a duše. kdo se vydá do jihlavského podzémí prožije neopakovatelná zážitek, nicméně za cenu i mírného šoku, strachu nebo divného pocitu, neboť toto podzemí je protkáno množstvím prostupů a bran, jejíž strážci jsou nekompromisní a nedovolí lidskému chtění proniknout do jejich tajů...

 

VÍTEJTE NA CESTĚ DO TAJŮ JIHLAVSKÉHO PODZEMÍ...

 

Svítící chodba

Tzv. svítící chodba

Amatérští speleologové ze spolku Černé slunce katakomb v roce 1978 objevili v katakombách chodbu, jejíž stěny svítí. Název svítivka jí dali členové občanského sdružení Jihlavský netopýr, kteří se ve 20. století o tuto jihlavskou památku začali starat.29 
V jihlavských tunelech by podle správce majetku města Jihlavy, Jana Šustra, který v katakombách v době jejich znepřístupnění provázel na požádání, měla pod městem existovat ještě jedna svítící chodba v délce 330 metrů, ovšem dlouho se o ní nevědělo.5 Až v 21. století byla nalezena další světélkující chodba, dokonce svítí více než ta první, což souvisí s pravděpodobným stíráním nátěru návštěvníky v chodbě pod městskou knihovnou.44 Nachází se pod křižovatkou Znojemské a Brněnské ulice. Sdružení ovšem neplánuje její zpřístupnění veřejnosti. 
Zpřístupněná svítící chodba se nachází v podzemí kostela sv. Ignáce a bývalých kasáren, kde za války sídlil wehrmacht. Jedná se o úsek katakomb, jehož stěny po ozáření ve tmě světélkují jemně nazelenalým světlem. Chodba se rozkládá 11,60 metrů pod povrchem, je široká 2,1 m, vysoká 2,9 m a dlouhá 12 m.10 Její povrch pokrývá měkká bílošedá hmota. Svítivka je z části ražena ve skále, z části je obezděna cihlami, tato obezdívka pravděpodobně pochází ze druhé poloviny 17. století.45 Podloží se skládá z živce (56–59 %), křemene (29–32 %), biotitu (29–32 %) a muskovitu (1–4 %).10 Dlouho se myslelo, že chodba svítí trvale a sama od sebe bez čerpání jakékoliv energie.8 
O původu světla existovaly různé domněnky, například že se jedná o zbytky stříbra po jeho vytěžení, což vyvrátila geologická expertiza, jež odhalila, že zdejší rula žádné stříbro neobsahovala, a i tvar chodeb je zcela odlišný od důlních štol. Později záhadologové přikládali svit nerostu zvanému willemit (Zn2SiO4).29 Mezi další vysvětlení patřil světélkující fosfor pocházející z mnichů pohřebených nad chodbou,46 dále pak světélkující bakterie, plísně či houby, také se spekulovalo o nějaké radioaktivní hornině (smolinec či pod.) nebo o příměsi radioaktivního zářiče přímo v látce (kupř. mesothoria), ovšem po změření radioaktivity byla tato možnost vyloučena.8 Občanské sdružení Jihlavský netopýr proto požádalo o seriozní průzkum.43 Nakonec tajemství světla odhalil záhadolog Ivan Mackerle, jenž díky chemickým rozborům a rentgenografické strukturální analýze geochemika Waltera Pavliše z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity zjistil, že nátěr se skládá z barytu a wurtzitu (hexagonální modifikace ZnS). Tento typ wurtzitu patří mezi silné luminofory, byl uměle vyráběn pod názvem Sidotovo blejno.47 Willemit se v nátěru nachází rovněž, ovšem pouze v 1% koncentraci.44 Výskyt barytu vysvětlil další vědec Věnceslav Patrovský, když poukázal na to, že baryt přimíchávali nacisté za druhé světové války jako plnidlo do lacinějších druhů uměle vyrobených luminoforů, do této kategorie spadá i výrobek firmy IG Farben Leverkusen s názvem Lichtgelb,10 obsahující sirník zinečnatý s 50% příměsí síranu barnatého.10 Tato barva byla za protektorátu v běžném prodeji a často ji využívali ke značení cest k objektům sloužícím jako protiletadlová ochrana, neboť byla vidět i ve tmě při výpadcích elektrického proudu.8 I další zkoumání toto odhalení potvrdilo, tudíž se opravdu jedná o luminiscenční impregnaci omítky, barva se nachází přímo ve směsi malty,43 která mohla být na zeď aplikována nátěrem, nástřikem nebo náhozem zednickou lžící.10 Nejasností zůstává ovšem období, kdy k nátěru došlo. Předpokládá se, že během druhé světové války, kdy část katakomb sloužila jako protiletecký kryt,29 či podzemí mohli využívat nacisté k pokusům se svítivostí této látky.8 
Podobným průzkumem se zabýval i reportér časopisu Koktejl Zbyněk Pavlačík, který ovšem mylně identifikoval místo wurtzitu jemu podobný sfalerit (krychlová modifikace ZnS). Ten nepatří mezi luminafory, což Pavlačíka vedlo k závěru, že chodba je natřena uměle vyrobenou sloučeninou sirníku barnatozinečnatého (BaZn)S.48 

 

Výklenek

Výklenek se nachází na okraji svítivky ve skalnaté stěně, připomíná gotickou bránu, prochází tudy geologický zlom. Senzibilové popisují, že zde cítí proud zlé, negativní energie proudící z výklenku příčně chodbou. Povídá se, že je to brána do jiné reality.458 Právě odtud dle výpovědí návštěvníků přicházejí a zde opět mizí přízraky a stíny.4645 
Uvažovalo se o existenci tajných zazděných prostor hned za výklenkem. Proutkař a léčitel Rudolf Pitra tvrdil, že jeho virgule dutinu za výklenkem skutečně ukazuje. Brněnští geofyzikové prozářili chodby geofyzikálním radarem, který ukázal, že se tam nalézá pravidelná čtvercová dutina, jakási skrytá komnata nebo schodiště vedoucí někam dolů, ovšem pravděpodobně zčásti či zcela zasypané. Rozhodlo se o navrtání do tohoto prostoru, což povolil tehdejší starosta Jihlavy, František Dohnal. Podle radaru měl vrták narazit na dutinu hned po prvním půl metru, ovšem vrták byl už v hloubce dva metry a stále nic, jen plná skála. Provedly se další tři zkušební sondy na jiných místech, ovšem se stejným výsledkem.50

 

DUCH JIHLAVSKÉHO PODZEMÍ...

Amatérští badatelé i někteří návštěvníci v prostorách této pamětihodnosti údajně slyšeli tajemné hlasy či zahlédli stíny procházející chodbou. Černý stín podivné postavy se zvednutou paží a tenkým krkem, jež měla na hlavě jakousi přilbu či dlouhé, dole rovně zastřižené vlasy, v blízkosti svítivky natočil i reportér Stanislav Motl, který v podzemí čtyřikrát přenocoval, při natáčení pořadu Na vlastní oči televize Nova, která reportáž odvysílala v září 1997. V říjnu téhož roku pro velký ohlas diváků proběhla rekonstrukce, která vyloučila, že by se mohlo jednat o vědomou manipulaci či o Motlův stín. 
 

duch   duch2
 Jihlavský duch    Svítící chodba


Při dalším pokusu zde nainstalovali citlivou kameru pro termovizi, neboť údajné zjevování přízraků prý často doprovázejí změny teploty bez vnější příčiny. Ve stejnou dobu, kdy reportér Motl nafilmoval postavu, tedy v půl páté ráno, ve výklenku poklesla teplota o jeden a půl stupně po dobu 6 minut, poté se vrátila do původního stavu (10,4 °C).51 
Jednotlivci i skupiny návštěvníků zahlédli jakési stíny, které procházely chodbou a mizely většinou ve zdi či tmě v blízkosti výklenku u svítivky. Tento jev popisovali jako postavu připomínající mnicha v kápi. Objevovala se tvrzení, že zaslechli ozvěnu kroků či vzdálenou chrámovou hudbu. 
Podle mnoha psychotroniků a senzibilů, kteří Jihlavu navštívili, by se pod již známými chodbami měly nacházet další podzemních prostory, které údajně spojovaly církevní stavby a možná i radnici. Údajně byly napojeny na síť chodeb procházejících celým územím České republiky.

 

ZAZDĚNÁ JEPTIŠKA

 

Kámen hraje roli i v příběhu zazděné jeptišky. Ten patří k novodobým jihlavským legendám. Podle městské pověsti byla jeptiška zazděna do tunelu pod jihlavským městským vlakovým nádražím u parku Keťásek. Ve vnitřní stěně tunelu je místo, kde u země kamenné kvádry tvoří oblouk někdejšího výklenku. Právě v tomto zazděném výklenku má jeptiška odpočívat. Je téměř jisté, že ve výklenku jeptiška není, ale jeho pravý účel není jasný. „Je možné, že se při budování tunelu stala tragédie, po které byl v místě výklenku umístěn pamětní kámen a ten později zmizel,“ odhaduje Vilímek. Legenda o jeptišce však vznikla podle něj úpravou vyprávění o reálných obětech při středověkém budování velkých staveb – kdy bylo zvykem do základů staveb vložit mrtvé tělíčko dítěte. Na Vysočině byly takové pozůstatky nalezeny například na hradu Kámen či na zříceninách hradů Orlíka či Rokštejna. Tunel u nádraží je však novodobý. Vznikl při budování železničního náspu, dokončeného v roce 1887.


tunel 

tunel 

Zdroj: 
https://www.jihlavskepodzemi.cz