RODINNÁ KARMA-V JAKÝCH PROGRAMECH ŽIJEME, NASTAVUJEME JE I NAŠIM DĚTEM...

18.07.2013 09:23

RODINNÁ KARMA-V JAKÝCH PROGRAMECH ŽIJEME, NASTAVUJEME JE I NAŠIM DĚTEM...

tento příspěvek mne zaujal, a proto jsem se ho rozhodl zveřejnit, nicméně rodinná karma je jen jednou z mnoha forem karmy, kterou si naše duše přináší do fyzického života a světa... Je několik druhů KARMY: RODOVÁ, ZDRAVOTNÍ, OSOBNÍ, RODINNÁ, dále ještě SKUPINOVÁ, KARMA NÁRODA atd.
Nicméně ještě pro upřesnění, dříve než dojde ke spojení nového fyzického života u dítěte, tedy jeho zplození, duše dítěte si vybírá své rodiče, se kterými má právě bud rodovou, nebo rodinnou karmu, ale také mnohdy i zdravotní...

Má váš partner nedořešený vztah s rodiči či bývalým partnerem? Snaží se o dokonalost? Odsuzuje, poučuje, moralizuje a kritizuje vše kolem sebe? Nevychází dobře se svou matkou? Žárlí? Je nepřizpůsobivý? Má v sobě vzteky nebo závist? Není s něčím spokojený? Nevěří si a trpí nedostatkem sebevědomí? Má další negativní postoje, které si nehodlá přiznat?
Na začátku si myslíme, že se nám ho podaří změnit. Mám na mysli partnera. Pak nacházíme i u sebe podobné programy. Něco se nám zrcadlí. Naše pocity jsou stále v iluzi lásky a milujeme ho nadevše i s tím, jaký je. Na jednu stranu je to v pořádku. Ovšem náš energetický potenciál je silný a působí na naše tělo i na naše potomstvo.
Pak toužíme po dítěti. Touha je silná. Dítě všechno změní, říkáme si. Ale ouha. Na svět přijde tvoreček, kterého bezmezně milujeme. Pak s ním začnou problémy. Bývá často nemocný, hyperaktivní, problémový nebo zemře velice mlád.
To není možné, říkáme si, proč zrovna já? Co jsem udělal špatně, kde je chyba? Hledáme všude okolo a nenacházíme odpovědi. Buď nechceme, nebo jsme k tomu ještě nedozráli.

Tady jsou:
Naše energie se s partnery při milostném aktu propojí a vzejde z toho živá duše. Dítě. Nejde ani o to, v jakém rozpoložení dítě plodíme, ale s jakým předchozím programem ho plodíme. Po celou dobu života se v nás formují různé postoje a programy. Většinou negativní. Čím více je v nás lásky a pozitivních postojů, tím dokonalejší může být naše dítě. Jednoduše mu předáváme do vínku veškeré programy. Pak se divíme.
Má-li se duše formovat správně, musíme přicházet v průběhu života o různé hodnoty, na kterých lpíme. Je to očista naší duše. Její uzdravení. Závislosti jeden na druhém, odsuzování, nespokojenost, strachy, touha po dokonalosti, žárlivost, lpění na materiálnu atd.
,,Základní konstrukcí světa je láska.“
Řekneme si, ale já mám rád a umím milovat. Opravdu? Vesmír je výsledkem tří podstat. Jedna je tvořivá, druhá bořivá a třetí stabilizující.
Milujeme, to je v pořádku. Je to etapa tvořivá. Pak přichází etapa bořivá – zkoušky. Dějí se nám nepříjemné věci. Přijdeme o zaměstnání, peníze, partnera nebo onemocníme. Tohle je podstatou bořivou. Přijímáme-li všechno, co se nám děje, s láskou, a pochopíme, proč se nám to děje, jsme schopni zvýšit svůj potenciál lásky na duchovní úroveň. Vnitřní neochota k lásce, a tedy nepřijetí těchto situací, je neochota k dalšímu vývoji. Čím více lásky k vesmíru a k Bohu při nepříjemnostech zakoušíme, tím důkladněji poznáváme lásku a vyšší smysl života. Etapa stabilizující.
Jidáš také miloval Ježíše a pak ho zradil. Prošel zkouškou víry a neobstál. Přišly pocity viny a totální úpadek jeho osobnosti. Nezradil Ježíše, ale sám sebe. Ježíš mu neměl co odpouštět.
Pochopila jsem, že nemůžeme vinit lidi, kteří páchají zlo a zabíjejí. Vše je karmický cyklus a ukážeme-li jim, že se dá existovat v lásce a pochopení, i oni jednou pochopí, že přes nenávist a násilí cesta nevede. Řekneme-li si, že tak činíme, pomáháme druhým, máme je rádi, ale nevrací se nám to, je to jen proto, že vše chce svůj čas. I my jednou sklidíme, pokud budeme věřit a neuhneme z cesty.
I po Ježíšovi šlapali, plivali, házeli kameny, mučili ho a ukřižovali. Vysílal k nim stále lásku a odpuštění. Už se nemusel narodit zpět do lidského těla. Věřím, že měl na výběr. Zvolil si být v čisté energii, která je tady s námi a dodává nám větší sílu. Sílu lásky.
Ze lpění na materiálnu a pozemskosti se rodí podvědomá agrese a následně pohromy a nemoci. Přijmeme-li životní zkoušky s láskou a pochopením, nedojde k našemu úpadku. Musíme milovat i tyto životní zrady a i své nepřátele. Nakazíme se negativy a šíříme je dál. Je to jako mor. Nakazí se jimi i ti další. Nakazíme-li se láskou, budeme ji šířit.
Proč je to tak složité? Proč je jednodušší nenávidět než milovat? Tento mor šíříme i na své potomstvo a v neposlední řadě si opět vytváříme úrodnou půdu negací do budoucna. Stále to nechápeme.
,,Ale ten člověk mi ublížil.“
Znovu opakuji. Ježíš také trpěl a byl schopen automaticky odpouštět. Neodpustíme-li, budeme k sobě přitahovat totéž a budeme postupně ničeni svou vlastní nenávistí a programem zkázy.
,,A jak to mám tedy udělat?“ zní vaše otázka. Začněte hned.
,,A jak?“ ptáte se znova.
Nedávno ke mně přišla klientka, která nebyla schopna odpustit rodičům.
,,Chcete mít děti?“ ptám se jí.
,,Jistě,“ odpovídá.
,,A myslíte si, že máte v sobě dostatek lásky?“
,,Samozřejmě.“
,,Odpusťte rodičům a začněte teď hned.
Napište jim zprávu, že je máte moc ráda. Pokud jsou tak daleko.
,,To nedokážu. Teď ne.“
,,A kdy tedy?” ptám se.
,,Až přijde ta správná doba.“
,,V pořádku, tak si představte, že byste o ně brzy přišla a už nebude mít možnost jim to říci. Představte si to..“
Rozplakala se.
,,Nechtěla jsem vás vyděsit,“ říkám jí.
,,Ale i to by se mohlo stát. Co by tedy následovalo?“
,,Vyčítala bych si to.“ odvětila.
,,Vidíte, další negativní program a na výčitky by se nabalil další a to ve formě frustrace a neodpuštění sama sobě. A podvědomá zlost a agrese. Pak byste onemocněla.
A vaše děti?
Ty byste naprogramovala do budoucna a odrazilo by se to v nich. Předpokládám, že by tomu přispěl i váš partner ve formě dalších negativních programů a bylo by zaděláno na ukázkovou rodinnou karmu, tedy na zatížení. Po porodu by to odnesl váš močový měchýř a ledviny. Vaše dítě by vás non stop budilo a nebylo k utišení. Odmítalo by vaše mateřské mléko a skončilo by na umělé stravě. Později by trpělo neustálými angínami a chřipkami. Mám pokračovat dále?
,,Ne, nemusíte,“ říká zamyšleně.
V duši každého z nás dříme jiskra lásky neboli věčná božská jiskra a její povrchové vrstvy, které vznikají z lásky rodičů, po dobu několika životů. Má-li se duše zformovat správně, musí rodiče přicházet o všechny hodnoty a negativní procesy, aby se duše jejich dětí skrze vyšší lásku očistily. Také při pohlavním aktu s určitým člověkem nebo partnerem dochází energeticky k výměně těchto programů, v někom kdo je energeticky oslabený, to může způsobit i na čas určité ochromení v určité oblasti. Energetické informace si propůjčí své pole a tím vzniká spousta vlivů, zejména těch negativních. Něco jako pohlavní nemoc. Při aktu je nám dobře, uvolníme se, ale za několik hodin nebo dní přijde kolize. Třeba ve formě silných emočních zvratů a myšlenkových pochodů.
Také se snadno zamilujeme. Mnohdy bezhlavě a beznadějně.
Tuhle energetickou citlivost snižuje použití preservativu. Nechrání nás pouze před pohlavními chorobami. Má to i hlubší podstatu. Prostitutky jej často používají a při aktu se také většinou nelíbají. Je to jaksi účelově dáno. Tím vám pochopitelně nechci upírat chuť na sex a říkat vám, že sex je něco špatného. Kdepak. Jen je třeba si uvědomit i tyto souvislosti a následky.
Nejdříve tady musí být božská láska, tedy láska k Bohu nebo vesmíru. Ke všem lidem. Teprve pak láska mezi ženou a mužem. Naučit se procítit, že svého partnera milujete jako bratra, otce, dítě, jako přírodu, zvířata, jako svět stvořený Bohem, vesmírem. BŮH je Bioenergetická Univerzální Hodnota. BŮH. Pokud je ve vás zakotvena láska k Bohu, pokud pak partner odejde či zemře, zradí vás, zklame či jakkoliv jinak ublíží, váš vnitřní cit lásky zůstane nezranitelný.
Láska k lidem je obrovské bohatství a štěstí. Když člověk učiní svým smyslem života peníze, jeho děti se mohou rodit příště jako žebráci a on také. To proto, aby očistil svou duši. Aby přežil nebo přežili, vesmír jim ty peníze nedopřeje nebo se jich zřeknou samy. Ale o tom jsem už psala v kapitole o nenaplňující práci a nedostatku financí. Pravým opakem tohoto extrému je tíhnout pouze k duchovnosti. Lpění na duchovnosti se stává fanatismem a ten snadno překlene do nenávisti. Příkladem jsou národy, které Boha postavily na první místo a využívají jej jako prostředku k ničení. Nenávidíme-li například Araby, je docela jisté, že jimi budeme v příštím životě.
Milovaný člověk se pro nás stává cílem, nikoli prostředkem k lásce. Cíl nám dává energii.
Tím cílem by měla být láska k vesmíru. Pokud svým cílem učiníme milovaného člověka, pak o sílu a lásku připravujeme jeho a to je vlastně loupež. Právě proto matky, které bezhlavě milují své děti, je nevědomky připravují o zdraví a štěstí. Tělo podléhá zkáze, ale duše žije dál, což znamená, že oděv, byt či peníze je jen plášť našeho těla, záruka stability, která tělu umožňuje rozvoj. Čistě fyzická stabilita vede k degradaci. Dinosauři také vymřeli. Želvy ukryté pod pancířem se dále nevyvíjejí. Vítězem jsou savci, pro které je vysoká váha, pevný pancíř či ostré zuby záležitostí druhořadou.
natural-and-spontaneous-changesOpakujeme stále stejné chyby. Kde je problém? Existuje návod nebo rada, jak na sobě pracovat? Co mám dělat? Poradí mi někdo? Jak v sobě najít větší lásku? Jak nepředávat svým dětem další negativní program?
V těchto chvílích si vždy řeknu: Co by na mém místě dělal Ježíš? Jak by se zachoval on? Nesoudil, netrestal, konal jen ve jménu lásky. To mi velice pomáhá.
Mnohým to bude možná znít nábožensky fanatické. Já pohlížím na Ježíše jako na velkého učitele, člověka z masa a kostí. Chtěl ukázat světu, jak by se měli lidé k sobě chovat. Nezatracoval nic lidského. Vždyť jsme se narodili v lidských tělech a nemáme je jen tak.
Máme poznat radost i bolest. Na bolesti se učíme. Bude-li trpět naše duše, bude trpět tělo.
Jeho duše netrpěla ani těmi největšími ranami, které mu sázeli. On chápal, proč to tak je. Psal o tom záznamy. Říkáme jim bible. V mnohém byla pozměněna, ale pokud umíte číst mezi řádky, víte.. Je tam velký smysl, jen musíte více vnímat a být otevření.
Nedávno jsem byla svědkem rozhovoru mých známých. Bavili se o místním podnikateli, kterému se začalo velice dařit.
,,Začal chodit do kostela a modlit se,“ povídá moje známá.
,,Ten už vážně neví, co by, a lidem tvrdí, jak moc se mu díky tomu daří. Ten není normální.“
Předsudek? Ano. A odsudek taktéž.
Z mého obsahového pohledu je to čistý fakt. Modlitba je hybnou silou. Zkuste to. Zkuste věřit. Věřit v lásku a pokoru. Ten muž se naučil věřit, věřit v jiné hodnoty, sám v sebe a proto se mu daří. Vše je o pokoře a o uvědomění si. Nestaví již pozemské hodnoty na první místo. To mnozí stále nechápou. Chtěli by dostávat, ale neumí děkovat. Chtěli by dostávat, ale neumí prosit. Chtějí dostávat, ale neumí dávat. A pokud ano, nečiní tak z hloubky svého srdce.
Modlitba je prostředek k něčemu vyššímu. Nemusí jít o modlitbu z modlitební knížky. Modlitba je meditací, cíleně zaměřena ke svému nitru i k celému vesmíru.
Když jsem jako dítě ve své rodině zažívala útrpné chvilky, každý večer jsem se modlila. Modlila jsem se, ať nejsou mí rodiče na sebe zlí, ať se tatínek s maminkou mají rádi, ať mě Bůh chrání před vším zlým atd. Byly to jednoduché, laické modlitby. Nejsem katolík ani křesťan. Nejsem pokřtěná. Od dětství mě provázel intuitivní vztah k něčemu vyššímu. A fungoval. Nebylo to sice hned, ale časem mě vždy vesmír vyslyšel. V dospělosti se mi stala velice pozoruhodná věc. Byla jsem tehdy pracovně v Itálii. Zdálo se mi o mém zesnulém dědečkovi, kterého jsem velice milovala. V tom snu jsem šla přes malý most, který se pode mnou propadl, a já padala do hluboké bažiny. Když jsem klesala k jejímu dnu, najednou mě uchopily neviditelné ruce a vynesly nahoru. Byl to můj dědeček. Pohladil mě a řekl mi, že mě miluje a chrání.
Probudila jsem se s pláčem a modlila jsem se. Pak jsem jela za prací s mými přáteli.
Projížděli jsme dlouhým tunelem, když před námi dostal kamion smyk a jeho návěs začal přejíždět ze strany na stranu. Jeli jsme vysokou rychlostí a nebyla jsem připoutaná. Pouze jsem rychle reagovala a zavřela oči, očekávajíc silný náraz. V tu chvíli jsem ucítila vedle sebe na sedadle něčí přítomnost. Přitom jsem vzadu seděla sama. Stiskla jsem rty a v duchu jsem se modlila.
,,Bože, nedopusť, abychom zemřeli. Prosím, chraň nás. Dědečku, pomoz mi.“
Ozvalo se uši rvoucí skřípání plechů. V jediném okamžiku jsme jako zázrakem projeli mezi stěnou tunelu a hranou návěsu. Od neštěstí nás dělily zlomky vteřin a milimetry. Vyvázli jsme živí a zdraví.
Tolik k modlitbě.
Není nutné být věřící tak, jak nás to učí společnost a církev. Ježíš nic takového nevymyslel. Jeho myšlenky společnost pokřivila a dala jim materiální smysl, ve prospěch zastrašování a získávání prostředků.
Líbí se mi v knize pana S. N. Lazareva – Diagnostika karmy, krátký příběh:
,,Žena pravidelně natírala svého ochrnutého muže medem. Pak si ho naložila na záda, odnesla ho do parní lázně a tam ho nelítostně šlehala březovou metlou. Po dvou měsících ten člověk vstal a začal chodit.“
Tenhle případ nemusíme nijak zvlášť diagnostikovat. Nemoc je mimo jiné nestrávený stres. A strávit stres nedokážeme obyčejně tehdy, když máme v duši málo lásky. Ta žena dávala svému muži maximum lásky a přitom mu způsobovala nepřetržitý těžký stres. Naučila tak muže, aby si lásku v duši dokázal uchovat v jakékoliv situaci.
Mohu vám s upřímností říci, že když jsem v sobě já začala nacházet více a více lásky, postupně vymizely i mé zdravotní problémy. To mě naučila regrese. Osahala jsem si své problémy. Jejich původ. Odpustila jsem sama sobě a také těm ostatním. Tím jsem v sobě objevila více lásky. Zjistila jsem, že vše je naprosto pomíjivé a že je důležité žít v přítomném okamžiku.
Zase o krůček blíže k lásce. Naučila jsem se pokoře a pochopení. Láska. Začala jsem si vážit krásných okamžiků a toho co jsem měla. V lásce. Objevovala jsem v sobě více a více lásky. Postupně vymizely mé gynekologické problémy, bulky v prsu, latentní tetanie, bolesti zad a další neduhy.
Nevážíme-li si vlastní duše, nevážíme si ani vlastního těla. To je stejné jako s láskou. Chceme ji. Toužíme po ní. Ale jak ji můžeme dostávat, když jí nemáme v sobě dostatek? Chceme milovat, ale nemilujeme sami sebe. Chceme být milováni, ale nejde to.
Pokud jí oba partneři nemají v sobě dostatek, jaká duše k nim může přijít? Jaké dítě zplodí? Se silnou karmickou zátěží. Budou-li se oddávat pouze pozemským záležitostem, budou stavět své cíle na dokonalosti, úspěchu, disciplíně, pýše, urážlivosti, nespokojenosti, budou věčně nazlobení a vinit svět ze svých neúspěchů a nezdaru, začne se v nich rodit podvědomá agrese a opovrhování celým světem. Pak se může stát, že si k sobě přitáhnou duši dítěte, které onemocní rakovinou či jinou těžkou chorobou. Tyto programy v nich mohou být již z předešlých reinkarnací a na ně se pouze nabalily další. Najdou-li v sobě v těchto těžkých situacích čistou lásku, pokoru, odpuštění a pochopení a budou-li na sobě pracovat společně, dostane se i jejich dítěti uzdravení.
Také modlitbou. Možná vám to zní opět fanaticky, ale modlíte-li se, nedáváte prostor ve svém vědomí negativním myšlenkám. Časem je vytěsníte úplně. A myšlenka je silná. Jak negativní, tak pozitivní.
Já jsem v sobě objevila hlubokou lásku v meditaci. Byl to opravdu hluboký stav. Stav úžasného přílivu vesmírné energie. A vesmír je láska. Tam není místo pro nic negativního.
Ve vesmíru jsme láska sama.
Proto jsem si vytvořila svou vlastní meditaci, kterou učím své klienty. Dostat se do vesmírného prostoru a jen jím proplouvat za doprovodu nějaké příjemné meditační hudby. Pouze plynout a vychutnávat si ten nádherný čistý prostor. Vnímat jen svou energii. Pouze svoji duši. Žádné tělo. Jen duši, která je láska sama. Jakmile tohle pochopíte, jste na správné cestě. K vyššímu zdroji. A tou je čistá láska.
Často se setkávám s tématem neplodnosti nebo s problémy mít děti. Faktorů je mnoho.
Jedním z nich je žárlivost. Podvědomá žárlivost. I mnoho reinkarnační. Extrémní žárlivost, podvědomá žárlivost spouští proces mnohogenerační. Žárlivost se může projevit i při hře, tedy přílišná soutěživost již hraničí s žárlivostí. Pak se nám to vrací v podobě blokace. Nabaluje se a nabaluje a pak to přijde. Dříve či později. Přesně můj případ.
V mých mnoha minulých životech jsem opovrhovala dětmi a stavěla nad ně jiné a vyšší cíle, ale k tomu se pojila velká žárlivost na vše a všechny. Chtěla jsem být tou nejlepší a mít vše. Pýcha a ego. Nepokora a odsudky těch druhých. A dnes to čistím, doslova a do písmene. Ovšem nelpím na tom, zda dítě nebo děti mít budu či ne. On už vesmír ví, co je pro mě nejlepší.
A nestavím už tyto aspekty na první místa.
Cítím, že mé děti jsou všude. Ke spoustě přátelům a klientům mám doslova rodičovský vztah. Je to jako mít děti vlastní. Naučím je postavit se na vlastní nohy a chodit už musí samy. Občas spadnou, tak je stabilizuji a mohou jít zase dále. Takhle to funguje a mě to naplňuje větší a větší láskou.
V regresích není třeba procházet nespočtem minulých životů. To není účelem. Účelem je pochopit na příkladech. Není třeba pitvat věci do hloubky a počítat, kolika lidem jsem ublížil nebo kolik jich ublížilo mně. Kde všude jsem byl a co jsem dělal. Je to pouze názorný příklad k pochopení sebe sama a pochopení, že naše existence může být dlouhá, věčná. Pokud se klient dostane do období mezi životy, o to je pochopení ještě silnější. Ovšem je to individuální. Mnohdy stačí jít pouze do dětství, i tam se zrcadlí spousta našich neduhů a programů z minulosti. Pokud tam nalezneme tyto zdroje a projdeme si je, můžeme pochopit.
Pochopit a opět opakuji, že vše je o lásce a odpuštění. Odpustíme-li tam sobě a rodičům, odpustíme tak celému vesmíru a tím rušíme negativní rodinný karmický proces zátěže. Minulý i budoucí. Náš. I našich dětí.
Naši rodiče nám v podstatě zračí mnohé, co si neseme z minulosti. Mám na mysli postoje a negace. A především tam je původ našich problémů.
Budu-li dítě od malička napomínat.
,,Oblíkej se pořádně, uvidíš, že jednou budeš nemocný, budou tě bolet ledviny a záda,“ vězte, že při častém opakování tohle nastane. Pak stačí sebemenší mechanický spouštěč a program se spustí.
Tohle byl případ mé klientky. Ve svých ani ne třiceti letech byla hodně nemocná. Bolesti zad, záněty, bolesti ledvin, kloubů atd. Mnoho z těchto neduhů bylo způsobeno v minulosti. V jejím programu byly zakódovány sebe tresty a podvědomé obviňování sebe sama, za to, jakým byla člověkem. Ovšem to netušila vědomě. Chovala se tak k sobě od dětství již automaticky. Byla tu ale ještě celá řada dalších negativních programů, které ji vštěpovali rodiče.
Naše duše jsou velice křehké a zranitelné. Dětské duše obzvlášť. Stačí sebemenší negativní zážitek a může se spustit silný ničivý proces. Může vyvolat i negativní vzpomínku na minulý život, kde již prožil něco podobného.
Velkou motivací pro práci na sobě mohou být také naše děti. Pokud nejsme lhostejní, v jakých podmínkách vyrůstají. Pěstujme v nich lásku a nový přístup k životu, vychovávejme je v milující bytosti, které mohou tuto lásku šířit dál. Uzdravíme-li naše duše, máme šanci uzdravit celý svět. Tím lékem je láska.

Merlin (převzaté z: 
http://www.2012rok.sk/)