PROČ JSME V SOUČASNÉ DOBĚ ČASTĚJI NEMOCNÍ?
Proč jsme vlastně v současné době víc nemocní, než dřív? Proč se nám stávají častěji úrazy nebo nehody, psychické vypětí, stres, bolesti? Odpověď na tyto otázky hledejme v nás samotných. Od narození, kdy se rodíme naprosto jako zdravé duchovní bytosti, nás v podstatě netrápí nic, žáídné nemoci, ani úrazy, stres, psychický tlak, prostě nic. Ovšem již v dětství, v předškolním věku, ve škole začínají na nás být kladeny větší a větší nároky, často jako děti na sebe přetahujeme vše negativní od rodičů, otce i matky, spoustu věcí a situací si klademe za vinu, i když vináky vlastně nejsme, jen se v nás po zdravotní stránce začíná odrážet vlastní slabost, nervozita a stres našich rodičů, strach který jimi manipuluje, proto když onemocní dítě, je to prvotním signálem k zastavení rodičů, k semknutí rodiny jako celku, dítě tímto dává najevo, "věnujte se mi, nepřehlážejte mne," je to varovný signál, aby i rodiče si uvědomili a pochopili, že stav jejich dítěte je odrazem toho, co sami prožívají, co je trápí, sužuje a ničí. Proto je dnes spousta dětí, které pro někoho z nevysvětlitelných důvodů zlobí, jsou protivné, drzé, ale je to pouze zrcadlo nás dospělých, jaký mi vlastně máme sami přístup k sobě i druhým.
Nemoc je signálem, varovným signálem Univerza ke zklidnění, zpomalení a zastavení našeho hektického tempa v životě, kdy tím, že se neustále točíme v koloběhu stresu, negativity, zlosti a povinností, zapomínáme na svou vlastní podstatu. Neumíme odpočívat, zastavit se, jen tak něco udělat pro radost sobě i druhým, víc dávat lásku a pochopení, než brát druhým radost a štěstí, plánujeme, žijeme v kolotoči práce, starostí, negativních situací (jež si ale mnohdy sami vytváříme), iluzí o štěstí, lásce, moci, majetku a bohatství, přehlížíme své vlastní potřeby klidu, relaxace, pohody a lásky a v tuto chvíli přicházejí první varovné signály jako rýma, kašel, bolesti v krku atd. Ale my většinou jen nad tím mávneme rukou a řekneme si: "no co to bude asi počasím," nebo zase někde něco řádí," atd., procházíme každodenními stejnými situacemi, bez možnosti odpočinku, dostatečného spánku, relaxace a uvolnění, místo abychom šli do přírody, koukáme na televizi, zameditovali si, jsme zahlceni povinnosti, které musíme zvládnout, ano slovo "MUSÍME" je také tím slovem, kdy se ještě více vyčerpáváme, než bychom měli, protože to "musíme" stihnout, udělat, až pak si můžeme odpočinout, ale i tak je večer na místo klidu naše mysl zahlcena povinnostmi na další den, co "musíme zvládnou", kam zajít, co udělat apod. Pak jednoho dne přijdou vážnější signály, bolesti zad, podbřišku, břicha, průdušek apod., kdy na chvíli zpomalíme, ale ve strachu a panice spíše sáhneme po lécích nebo zaběhneme k doktorovi, aniž bychom si uvědomovali, že právě tyto bolesti si vytváříme sami, ano my jsme strůjsi těchto bolestí... Další bolesti, úrazy a nehody, nemoci jako takové vznikají hlavně v rodinách a partnerských vztazích, kdy v sobě máme schováno mnoho vnitřní bolesti, pláče a trápení z důvodu nepochopení našich chyb v minulých vztazích a přesně tyto chyby, tyto vzorce kopírujeme ve vztazích současných a to co se hromadí, zákonitě jednou musí vyplout na povrch, abychom se konečně zastavili, pochopili a přijmuli tuto bolest jako lekce, pochopili své omyly a chyby a byli schopni je přetransformovat, absolvovat opravné zkoušky, aby tyto bolesti zcela vymizeli, chyby jsme už neopakovali a tak se k nám už bolest nevracela. ne všichni, ale jsou schopni tyto omyly a chyby přijmout, viní ze svého nezdaru druhé, sami se stávají a staví do role obětí, opravnou zkoušku nejsou schopni zvládnout a pokračují ve stejném stylu života, svého jednání, mylšení a úvah. Pak ale přijde zastavení silnější, v podobě vážného úrazu, nehody nebo dlouhodobé vážnější nemoci spojeneé s operací, kdy už jasně dostáváme najevo, kde chybujeme, kde ubližujeme sobě i druhým, a pokud pochopíme podstatu tohoto dění, vyléčíme se, protože nemoc jako taková má vždy z více jak 50% příčinu duchovní, než fyzickou, stravováním nebo nežádoucími vlivy, ano většinu nemocí si přivoláváme a způsobujeme my sami, nerespektováním svého stylu života, nerespektováním své duchovní podstaty.
Výjimkou jsou však nemoci karmické, které mají spojitost s minulými životy, neboť tyto nemoci, postižení at už mentální nebo fyzické si nese naše duše jako úkol ke zpracování, k vyřešení svého karmického dluhu z minulosti, k vyléčení sebe sama a tyto nemoci si zvolila naše duše dobrovolně k získání svého vlastního duchovního růstu...
Záleži jen na každém z nás, jaký máme přístup sami k sobě, co dokážeme připustit, pochopit, přijmout a zpracovat, zda budeme i nadále kráčet životem svými chzybnými kroky bez možnosti napravení, anebo se zamyslíme, přijmeme skutečnost, že můžeme sami sebe změnit, dávat více lásky a pochopení, než ji ubírat druhým, začneme přijímat a milovat sebe samotné takové jací jsme a nemoci se nám vyhnou, nepostihnou nás....Budeme vyléčeni...
S úctou Merlin