JÁ, ŽENY A VZTAHY II.

16.06.2016 18:06

Vracím se k tématu Já, ženy a vztahy. Nejhorší varianty, které mohou ve vztazích nastat je ztráta vzájemné komunikace, ztráta síly a nuda. Všechno dohromady vede k nenaplnění vašich tužeb a očekávání. A směřuje to k pomalému rozpadu nebo nefunkčnímu vztahu či nevěře. Ano, plně přiznávám, tohle jsem prožil a býval jsem kdysi v minulosti často nevěrný, nebo jsem naopak plnil roli milence nespokojených a neuspokojených, věčně očekávajících manželek. Ve většině případů buď na ně manžel neměl čas nebo je v něčem podstatném přehlížel a nenaplňoval jejich očekávání a to hlavně v posteli. No a právě milenky jsou ony „zkoušky“, ale to stejné platí i u milenců. Prostě vám „Ti nahoře“ pošlou stejně frustrovaného a nespokojeného člověka, se stejnými nenaplněnými tužbami a přáními, o kterých se ale bojí otevřeně mluvit se svým partnerem nebo jednodušeji, už o tom nechtějí mluvit. Muži jsou jednodušší (pánové prominou) a ženy naopak příliš složité. Ale u obou pohlaví jakmile jedno či druhé nebo třetí ve vztahu začne váznout, jde to do kopru. Daleko nejhorší, co ale ve vztahu můžete prožít a to hned už od začátku je zaslepená láska nebo iluze zamilovanosti. Jéje, vidíte partnera takového, jaký ale ve skutečnosti není, ale je takovým, jakým ho vidět chcete. Namlouváte si, že právě on nebo ona bude lepším, než byl ten předchozí a srovnáváte a srovnáváte. Do mého života vždy vstupovali krásné ženy (sám to nechápu), ale „dyť, proč ne“. Přicházeli jako zkoušky, jako karmické i jako osudové partnerky, nebo kombinace obojího. Ale v mnoha případech přišla právě ona zmiňovaná iluze nebo zaslepenost. Ať už z jejich nebo mojí strany. Jakmile vyprchala a přišlo to v tu nejneočekávanější chvíli a ve zcela zbytečném tématu, maska spadla, svíčka zhasla a bylo vymalováno. Začaly se hledat chyby, a najednou jich bylo tolik, že by nestačily obě ruce. Jenže, chvílemi se člověk začne utěšovat, že je to přechodné, že to odezní. Ono je to sice pravda, ale je to jen na chvíli. Pak se to projeví znovu. V tom lepším případě je nejlepší, když se to projeví ihned a máte možnost to zpětně pochopit nebo nad tím začnete přemýšlet, ale nesmíte přemýšlet dlouho a složitě. Ale víte kolikrát jsem nad tím mávl rukou a řekl si: „To bude dobrý?“ Ale nebylo.

Až poslední vztahy mi začaly konečně otevírat oči, jaký jsem já, jak se chovám, jak se cítím, jak se projevují moje strachy, panické stavy žárlivosti, vyčítavost, raplování, prosazování vlastní pravdy, namyšlenost, zhrzenost, ješitnost apod. Všem těmto ženám děkuji, že mi ukázaly, co do svého života přitahuji a co v něm naopak nechci. No a právě, když něco nechcete, tak to k vám přichází.

Stejné je to u nesmyslných pouček o tom, že si vždy oba ve vztahu něco zrcadlí, omyl, není to pravda. Vždy to ukazuje jen jeden druhému a naopak. Pouze ve výjimečných případech se obě duše shodnou na tom, že si to odzrcadlí navzájem. Za vším ale hledejte to, co nevidíte, co neuchopíte do svých rukou. A je to Vesmír. To on stojí pěkně v pozadí a nasměrovává vás do průserů, nevěr, hádek, vypočítavosti, zaslepenosti, malichernosti, falešné srdečnosti, do nasazování masek a lží, abyste se projevili, abyste odhalili sami sebe. A tady je ten kámen úrazu, Vy to vidět nechcete, Vy si to ani připouštět nechcete, ale buďte v klidu, i já s tím měl dlouho problém, přijmout tuhle syrovou pravdu, že se občas chovám jako zbabělec, jako „debil“, aniž bych vzal v potaz, jak se cítí druhá strana. Stejně jsem prožíval i lekce a zkoušky, radost i zklamání. Ale za vším až hodně za dlouho, hodně za dlouho zjistíte, že v tom mají prsty rodinné vzorce chování a rodinné modely, nejlépe ob generaci. Tímto vděčím svým rodičům za tyhle lekce, které ještě neustaly, ale s tím rozdílem, že se v nich snažím fungovat jinak, že jsem změnil postoj, měním svoje vzorce chování. Jde to pomalu, ale vím, že to zvládnu.

Vrátím se ale ke vztahům. Ženy většinou hledají vzor svého otce a muži naopak vzor své matky. Když k tomu připočteme ještě karmická zatížení, nedořešené příběhy z minulosti, skrytá a potlačovaná traumata a bolesti, postavení planet a ascendent, ejhle máme takovou životní lekci, že by se z toho jeden doslova „posral“. Nejvíce tato témata bývají odkryta s prvními vážnými láskami mezi 15 a 18 rokem, ale myslím těmi skutečně prvními, protože tady ty rozchody bolí nejvíc. Postupem času se někteří stávají už dostatečně otupělými na to, aby se tím příliš a do hloubky zabývali. Pokud si myslíte, že vás láska nikdy zklamat nemůže, je to to největší omyl, jaký kdy existoval a existovat bude. Láska vás nakonec vždycky zklame. Ale nepleťte si lásku od „Těch nahoře“, ale tu falešnou tady na Zemi. Ta vám vždycky vrazí kudlu do zad a rozpáře vás na všechny možné strany a když se vám začne hojit jizva, přijde to znovu. Stejně naivní je si myslet, že když budete „bezpodmínečně milovat“ dostanete to nazpět. Ani tohle není pravda, je to jen lež a iluze. Když budete druhé bezpodmínečně milovat, ale na úkor sebe, protože u sebe je vždycky nejtěžší začít, dosáhnete jen manipulace a vypočítavosti od druhých. Nic jiného vám to nepřinese. Akorát se otevře vaše skryté trauma „zavděčování se druhým“, dojde k opětovnému otevření vašich vnitřních bolestí, kdy na úkor sebe hrbíte záda.

Takže, dokud si budete stěžovat, že je váš partner či partnerka neschopná, že se neprojevuje, že neplní vaše očekávání, že není v posteli iniciativní, že nechce to a to, zastavte se a dejte si facku. Ono je to totiž ve vás, protože Vy to očekáváte, Vy to chcete a Vy to nedostanete. Sami jste ale svázáni strachem si o to říct. Ale poděkujte svým rodičům, prarodičům za tyhle vzorce, protože máte možnost je změnit. Nehrajte si na dokonalost, když jste ve vztahu nasraní. Jste zodpovědní pouze za svá vyřčená slova, ne za to, jak to druhý pochopí. Buďte vždy zodpovědní za své chování a neházejte špínu a vinu na druhého. Když chcete šukat bokem, protože to doma nemáte, taky si dejte facku, protože máte strach otevřeně i na tohle téma s druhým mluvit. Nebo prostě prásknout dveřmi a vztah ukončit. Když jste ve vztahu nespokojení a nudíte se, dejte si facku a proberte se. Každou touhle situací, každou touhle sračkou jsem si prošel i já sám, k čemu mi je dnes to, že toho lituji, k čemu mi je to, že bych to chtěl vrátit zpátky a změnit to. Nejde to a nepůjde to, dveře jsou zavřené. I když odpustíte sobě, odpustíte druhým křivdy a zrady, ta bolest nezmizí, ani zklamání, ani trauma s tím prožité. Přijde to znovu a znovu se vás to dotkne, znovu se vám to otevře, abyste to vy konečně pochopili a změnili, dokud je příhodný čas a příhodná situace ve stávajícím nebo budoucím vztahu. On vás totiž nikdo nenechá dlouho jen tak o samotě, pokud to není vyloženě vaše osobní přání, které si vyšlete „Nahoru“ nebo to není karmický slib z minulosti. Všechno do sebe zapadá, ale do vztahů vstupujte s otevřenýma očima, stanovte si pravidla hned na začátku, vyserte na motýlky v břiše, je to stejně jenom touha, ale přijměte toho druhého, jakoby před vámi stál nahý, nevnímejte na něm jen to krásné, ale přijměte ho i s tím, že má chyby, prožil bolest, zklamání, že není vždy In, ale občas i Out, že není dokonalost, ale že je ve vašem životě z nějakého důvodu. Ale z jakého, zjistíte až postupně, pak pochopíte, jestli je karmickým (vracíte si lekce), osudovým nebo jen zkouškovým. Pokud nepochopíte, nepřišel ještě váš čas. Ženy, oceňujte na mužích jejich jednoduchost, protože v tom je jejich krása a vy muži oceňujte na ženě její výjimečnost i komplikovanost, pokud to není zapřísáhlá feministka,ale zdravá sebevědomá žena...


 

Pavel (Merlin)